V řadách wehrmachtu existovala jen omezená opozice vůči Hitlerovi. Většina důstojníků zpočátku pociťovala nadšení z vyhlídky na válku a byla vděčná Hitlerovi, jehož válečná agitace podpořila jejich osobní kariéru. Navíc všichni vojáci museli složit přísahu věrnosti Vůdci a až do samého konce se našlo mnoho těch, kteří se cítili neschopni tento slib porušit. Našli se však i důstojníci, kteří se Hitlerovi postavili. U některých to bylo z morálních důvodů a u jiných proto, že se domnívali, že jeho vojenská taktika jim prohraje válku. Existovala spiknutí proti Hitlerovi a pokusy o převrat, z nichž nejznámější bylo červencové bombové spiknutí vedené Clausem von Stauffenbergem. Někteří vojáci odmítli nosit zbraň a byli zastřeleni, jiní dezertovali, další stále prováděli tiché sabotáže a podvratné akce. Vcelku však wehrmacht plnil Hitlerovy rozkazy, i když to znamenalo páchání krutostí.