1993. Blátivé trávníky, tribuny plné stojících diváků. Dny, kdy vítr foukal fotbalistům do vlasů jádra, dresy byly o několik čísel větší než jejich nositelé. Hráči žili v útrobách tribun stadionu a trenéři na lavičkách nepustili z ruky cigaretu. Reportéři běhali s kamerami za fotbalisty ve chvíli, kdy byli vystřídáni. Tituly se slavily po kotníky v šampaňském a na Harleyích po městech s trofejemi nad hlavou. Vytvářela se rivalita, formovaly se charaktery, upevňovala se loajalita ke klubu - a nic z toho po 30 letech nechybí. Fotbal je zakódován v naší DNA. Je to mnohem víc než 22 lidí na hřišti a pár gólů. Je to součást naší identity, naše zrcadlo. Za tři desetiletí se zformovala slovenská liga - liga, která nás dokáže naštvat, kvůli které dokážeme bouchnout dveřmi, pohádat se s přáteli, kvůli které se dokážeme modlit, smát, plakat štěstím. Prostě naše liga. A to je její filmový příběh.